Prosinec 2017

I tací jsou hosté

24. prosince 2017 v 16:42 | DK |  Anglie - Birmingham
Dlouho nebyl žádný článek, tak sem přidám jednu příhodu z hotelu, co se mi stala během noční směny z pátku na sobotu :)

Nebylo tomu dlouho kdy mi na bar zavítala dvojce okolo třetí ráno. Slečna měřící přibližně 180 cm a vážící přibližně stejně tolik, obsadila barovou židličku. Vyskočila na ni tedy jako laňka. Byla bosa, a v ruce držela boty na přibližně deseti centimetrovém podpatku.
Asi jako vám, mi ihned problesklo hlavou, kdo vynalezl tak pevný materiál, který je schopen udržet takovou váhu na tak malém podpatku.
Druhá možnost jenž mi projela hlavou byla ta, zdali boty nenosí jen na parádu jelikož kabelku kterou ženy nosí ona nevlastnila.

Za ní se domotal muž. Muž měřící zhruba necelých 160 cm a hubený natolik, že by mohl z místa hrát v některém z válečných filmů o hladovějících zajatcích. Ten měl již problém se na židličku vyhoupnout, ale za pomocí své silné ženy vše zvládl.

Dáma si poručila flašku proseka. Než jsem stihl otevřít první a připravit ice kýbl pro udržení vhodné teploty nápoje, objednávala již druhou flašku.

Následující slet informací myslím, že nevyžaduje podrobnějšího rozepisování.

Ožralej motající chlapík prozkoumávající každý kout restaurace.
Když se snažil dostat i za bar tak pochopil že tudy cesta nepovede a vystřelil, jak papíroveý čert z krabičky opět prozkoumávat další část hotelu tentokrát lobby.

Dámě se začínala zvedat hladinka, a tak mě pořád zvala na skleničku ať si s ní připiju. Nikdy jsem netušil že má alkohol neblahý vliv na sluch a 3x říci NE DÍKY nestačí.

Poté se chtěli odebrat na pokoj. |Ve výtahu rozbili flašku a skleničky a do toho jinému hostovi shodili draze koupený kebab, takže jsem si chvíli hrál i na uklízečku. Pořád ale lepší než kdyby tam nablili.

Po odvedení ochrankou na pokoj jsme s kolegou z recepce šli udělat obhlídku hotelu.
Vyjedeme do 6 patra a tam náš opilý hrdina močí v koutě chodby. Nutno podotknout, že bydlel na 1. patře, kartu od výtahu neměl a tak tedy musel jít po schodišti vzhůru a vzhůru.

Když jsme hosta odvedli tam kam patřil (a záchytka to nebyla) čekalo nás další překvapení. Madam si kouřila na pokoji. Štěstí bylo to, že nebyl zpuštěň požární alarm, nýbrž okno se ani otevřít neobtěžovala.

Při odmítnutí, zaplacení pokuty 300 liber jim bylo sděleno, že mají ihned opustit pokoj. Na výzvu nereagovali, tak si po půl hodině pro ně přišli místní policajti, milý pár z pokoje vyvedli, a hosti tak byly vykopnuti na ulici s tím, že si pro věci mohou přijít až v 11:00.

Krásné zakončení večera nemyslíte?


Pohroma ve výtahu

Dobré skutky se cenní

10. prosince 2017 v 14:37 | DK |  Anglie - Birmingham
Jak jsem se již zmiňoval ve článcích dřívějších, zde v Anglii jsou lidé všeobecně tak sto krát milejší a přátelštější jak v Čechách. Je to pak všechno takové fajnovější.
Ráno se probouzím kolem půl šestý. Je zima. V pokoji tak 14°C od huby kouř jak v iglů a venku 15 cm sněhu a kalamita.

Koukám z okna a vidím, jak soused naproti nedokáže ve svém Mercedesu za minimálně milion zajet na dvorek. :D
Né, že bych byl zlomyslný ale trochu jsem mu to přál. Má si kupovat pořádný auta, a ne tyto nízkopodlažní žihadla.

Říkám si, spát nemůžeš, doma je zima. Udělej dobrý skutek. Jsou Vánoce. Tak jsem si vzal tepláky, glády bundu a vylezl ven.
Ťukám mu na okénko, zdali nepotřebuje pomoci.
Hrdinně povídá, že už je to snad dobré, ale při prvním zařazením zpátečky a následně jedničky pochopí že je v prdeli.
A tak společnými silami se snažíme docpat auto na dvorek.
Za deset minut auto stojí tam co má, a soused děkuje tolikrát, že si říkám, že ho snad už musím utnout jelikož co si budem povídat, sníh pořád padá a já bych nerad aby mi zapadala cestička ke mne do mého iglů.

Nebojte se udělat malý dobrý skutek. Udělá to radost. Jak jiným tak i vám.



Margherita není Margarita

3. prosince 2017 v 16:57 | DK |  Anglie - Birmingham
Celkově vzato bych řekl, že se moc nebojím.
Při bližším zamyšlení však docházím k názoru, že jsou některé věci, které mi lehce nahánějí hrůzu.
S postupem času člověk zjišťuje, že tyto věci se během života mění a z podstatných záležitostí se stávají nepodstatné a naopak.

Dříve jsem se v prosinci bál hlavně čertů. Speciálně ten, který ke mně vždy chodil, mi naháněl hrůzu 24 hodin před večerem 5/12 a aby toho nebylo málo, tak si svůj výkon dětského soudce pěkně užíval a dával mi ho vyžrat v plné parádě.

S postupem času jsem si z čertů začal dělat srandu a začal jsem se bát jiných věcí.
Jak zjišťuji nyní, při pobytu a hlavně práci v hotelu v Birminghamu, mými největšími strašáky se stala městská hromadná doprava a Margherita. Nebo snad Margarita?

Jde o to, že v našem 4 * * * * hotelu je možné si na baru během konzumace drinků objednat i pizzu, kterou já, jakožto barman před vašimi zraky připravím. Pro ty, kteří si pod tím představují házení těstem nad hlavou, prohazování ingrediencí až ke stropu a tváře plné bílé mouky vás asi zklamu.
Pizzové těsto je polotovar, který se vytáhne z lednice, vykydne se na něj rajčatový protlak a nahoře se posype ingrediencemi dle zvolené Pizzí varianty. Věc, která vás na baru tak zaseká že pokud snad doufáte, že si objednáte nějaký drink budete muset jít přes ulici do jiného baru.
Pokud však najde někdo, kdo by si chtěl ať už na mě, či jakémkoliv mém kolegovi smlsnout, objedná si hned Margaritu dvojtou. Aneb kombinace pizzy a koktejlu pod stejným názvem. Při této kombinaci jsou snad jen dvě možnosti.
První možností je sundat zástěru a utéct a již se nikdy nevrátit. Kdo by také stál přece o pizzu z polotovaru a koktejl z krabice (viz článek předchozí).
Druhou možností je se usmát, přijmout objednávku a s potěšením vše udělat pro blaho zákazníka s myšlenkou, že to nemusíte být vy, kdo na druhé straně baru bude tyto dvě rychlofake Margharity či Margherity konzumovat :)

Výsledek obrázku pro margherita pizza
Výsledek obrázku pro nerovná se
Výsledek obrázku pro margarita drink

Jedna z nejznámějších pizz - pizza Margherita se zrodila v Neapoli v roce 1889. Nedlouho předtím sjednocená Itálie chtěla uctít královnu Margheritu, která ji navštívila, a tak místní kuchař Rafael Esposito vymyslel pizzu v italských národních barvách: červené (rajče), zelené (Bazalka) a bílé (sýr).

Margarita je koktejl z tequily, pomerančového likéru a limetkové šťávy, populární hlavně v USA a Mexiku. Vznikl údajně ve třicátých letech z amerického míchaného nápoje Daisy, jehož součástí bylo brandy; to se v Mexiku špatně shánělo, tak je mixéři nahradili tequilou. Podle oficiálního receptu Mezinárodní barmanské asociace se smíchá v šejkru 7 dílů stříbrné tequily, 4 díly Cointreau, 3 díly limetkové šťávy a led. Podává se ve speciální sklenici na stopce, která má úzkou dolní a širokou horní část, na jejím okraji se vytvoří krusta ze soli. Variantou je modrá margarita, v níž je místo Cointreau použit Curacao likér.

22. února slaví Američané Národní den Margarity

Stále je co objevovat

3. prosince 2017 v 16:09 | DK |  Anglie - Birmingham
Člověk si vždycky myslí že toho už ví dost, a že ho málo co překvapí. Postupem času, a hlavně při cestování se však ale dozvídá takových nových věcí, že se nestačí divit.
Anglie je skvělá v tom, jak jsou zde lidé zdvořilí. Myslím si, že by takový to postoj lidí měl být všude.
Tak např.
Každý kdo vystoupí, poděkuje řidiči autobusu.
Každý, koho pustíte na přechodu vám mávne či se usměje.
Pokud nejedou autobusy, lidi si o tom poví a nenechají ostatní, aby stály na zastávce a mrzli.
Dá se s vámi od řeči kdokoliv, kdo se jen trochu nudí a chce si pokecat.
To by bylo asi tak krátce k povaze lidí zde v UK.

Co se nových věcí zde týká, tak se zde nedá například zažít pravé anglické pochmurné počasí.

Stejně, tak, jako člověk zjistí, že vlastně existuje více jak dva druhy nápoje jménem TONIC.


A anglický trávníček všude kam jen oko dohlédne? I to tady je.


Nesmísme však ale ani zapomenout na pořádný bordel, jo, hold když je odpadků více jak popelnic.


Nebo třeba také to, že se dá udělat koktejl na baru jen pomocí panáku a džusu z krabice.

Nebo taky třeba to, že i sochy se mohou oblékat podle zimních trendů.
Socha Bulla na Bullringu 2011-2016

Bull 2017