Hlavní město LISABON

4. dubna 2017 v 19:12 | DK |  Erasmus - Peniche

Tak jsme podnikli výlet na 4 dny do hlavního města Portugalska, do Lisabonu.

Abych ale začal pěkně od začátku.

Píše se pátek a já se probouzím s neskutečným oknem po čtvrteční noci. Co se dělo netuším. Detaily toho však rozebírat není třeba o tom Lisa není . . .
Moje žena letí do školy a já zatím připravuji oběd, abychom měli plné pytle, než odjedeme na to naše čtyřdenní dobrodružství.
Autobus nám jede ve dvě hodiny odpoledne, a tak máme celkem pěkné fofry, abychom všechno stíhali. Nakonec vše stíháme s pětiminutovou rezervou na stanici, kde už na nás čeká náš italský kamarád, který se k nám přidává.
Původně jsme totiž měli jet jen sami s ženou.
Na stanici potkáváme spolužačku, která je z Lisa, a tak nám ještě uděluje při jízdě cenné rady, které by se nám mohli hodit.
Po příjezdu s námi doběhne koupit jízdenky, vysvětlí nám, jak to chodí v městě s dopravou, a to je také naposledy, kdy ji v městě vidíme. My bereme naše metro a vyrážíme směr náš hostel Aykibom (link zde) což v místním jazyce znamená něco ve stylu woow, supéééér, báječnýýý. Tak uvidíme co tu bude. . .

Naše ubytování nacházíme, a tak se jdeme ubytovat. Ubytko je celkem levné. Za tři noci platíme 25€+3€ turistický poplatek městu což je zadarmo. Nemluvě o tom, že snídaně je inklůdid. :D

Házíme věci do skříňky a vyrážíme směrem centrum. Město je parádní. Couráme, chodíme a fotíme. Večeři řešíme formou bagety a salámu se sýrem v místním Lídlu. Není nad cold plate na lavičce. Pote směřujeme k "moři" - řece, kde nás nejvíce zaujmou barevné kameny na pobřeží, a také místní "dýleři".
U těchto "dýlerů" bych se chtěl trochu pozastavit. Během naší cesty nás 10x zastavili na ulici chlapíci držící v ruce pytlíčky s bílým práškem, trávou, pilulkami, hašišem a nevím čím vším. Nenápadně se nás ptali, zdali nechceme nějaké drogy. Podotýkám, že první nabídka pouličních drog nám byla nabídnuta v 16:35 odpoledne mladíkem, připomínající Rabbita z 8 mile.J
Od této chvíle to šlo jak po másle. Nabízeli je všem. To že je nabízeli mě a Diovi bych možná i pochopil, ale že šli i za mou ženou, když se ocitla sama u pohledů, to jsme tedy fakt nepředpokládal.

Další, co je celkem vtipné jsou restaurační naháněči. Chlapíci držící v rukách cosi, co vypadá jako semestrální práce do předmětu food and beverage s obrázky stáhnutými z googlu, se vás snaží přemluvit k vybrání právě té "jejich" restauarace.
Jeli Vám život milý, nezkoušejte se s nimi zastavit.
Pokud nevíte proč, můžete to přijet sami vyzkoušet. A nebo číst dále. . . .

.... takže, pokud se jen na nanosekundu u nich zastavíte a dáte najevo váš lehký zájem, můžete si být jisti, že se z jejich spárů jen tak nevyhrabete.
A protože mám rád výzvy, zastavil jsem se hned u prvního mladíka, jen abych zjistil, jakou že to gastronomickou bombu vlastně nabízí.
Jen jsem se zeptal a v tu ránu mě hned vzal ať jdu s ním a že tato restaurace je nej ve městě a kde si co si.
Prdel je, že ceny na dané semestrální práci uvedeny nejsou, tudíž při příchodu do restaurace člověk zjistí, že nabízený pokrm je v hodnotě 25€. Chvíli smlouvání a došli jsme k závěru že když půjdeme na jídlo, konzumaci piva máme free.
To je good deal. Jenže. Sorryjako, my měli bagety a salámy!!! Tak snad příště Pedro J

Vracíme se domů a uleháme do našich postelí, kde se mi samozřejmě podaří prosednout prkno v posteli, takže v noci spím jak v opalovacím lehátku na pláži. Nutno ještě podotknout, že pokoj s námi obývá dalších 15 lidí včetně krále Dona Pedra. Ale o králi Pedrovi asi osobně. ;)




-----------------------------------------------------------------



Sobota pro nás začíná časně ráno. Je to dvěma faktory. Prvním je ten, že zkušenosti říkají:

Ten kdo ráno brzy vstává,
do pusy pak jídlo dává.
Ten do radši dlouho spí
jídlo pak neobjeví.

A druhý je ten že:

Mnoho památek v Lisáči čeká
probuď tak v sobě člověka,
co je všechny objeví,
a na fejs to nasdílí.

Stručně a jasně. Musíme vidět maximum co to jde. A také protože je 1. apríl, je nutné si udělat z někoho prdel.
Je skvělé, když něco nemáš, tak si to prostě vyrob, ať to máš taky. Chci říct. Pokud nemáš Golden Gate ze S.F. tak si ho postav. Pokud nemáš tramvaje, které jezdí v SF do kopce, tak si je vyrob. Pokud nemáš na letenky do Brazílie k Ježíši, tak si Ježíše postav.
Je asi jasný, že jsme tak byli jak v Riu, tak i v SF v USA během jednoho dne.
Mimo to jsme obědvali v Continentalu, kde jsme se málem upekli na slunci, a objevovali další krásy města, jako Belém tower či památník mořeplavců a mnohé další místa.
Večer znavení celodenním chozením uleháme do postelí s pocitem, že jsme ze dne vytřískali maximum.
I v té přeplněné tramvaji jsme nakonec dojeli do cílové stanice.

-----------------------------------------------------------------

Neděle je ve znamení dalšího města, a to města Sintry. Sintra je město od Lisáče cca 40 minut vlakem. Během dne se dá stěží celá poznat. Je tam tolik památek a míst co objevovat, že dle mého názoru je potřeba min. dva dny. (pokud nejste bohatí a nevezmete si průvodce s autem za 30€ na hlavu)
Vzhledem k tomu, že rychlost naší chůze v porovnání s našimi kamarády, kteří se k nám připojili se liší v řádu stovek kilometrů za hodinu, odpojujeme se s ženou a jdeme si tak po svých stopách. Což nám maximálně vyhovuje.
Některým z naší skupiny však méně. . . Hold, asi jižanské národy neumí číst v mapách.
Navštěvujeme tak první komplex.
Tímto komplexem je park, letní sídlo, labyrintárium ani pořádně nevím, jak to nazvat. Prostě místo s miliony jeskynními tunely, úžasnými studnami, zatopenými jeskyněmi a půvabnými věžičkami a renesančním zámkem.
Těžko se to popisuje, ale fakt, že jsem tam jen za 3 hodiny nabouchal 200 fotek svědčí o něčem.

Po tomto skvostu putujeme na hlavní chloubu Sintry, a to dvoubarevný hrad. Cesta je do kopce, a tak šlapeme o sto šest. Hrad nakonec dobýváme a jsme rádi, že jsme to zvládli po svých. A ani nám ty nohy zatím nevybouchly!!!
Cestou domů se potkáváme s našimi jižanskými přáteli a stejně tak, jako předtím i nyní je pouštíme vstříc jejich dobrodružství.
My se pak setkáváme s Američankou z New Yorku a kecáme spolu až do Lisáče, kde se rozdělují naše cesty.

K večeři máme vajíčka a zeleninu.

Jen nevím, proč ten náš kamarád se tváří tak nasraně?

-----------------------------------------------------------------

Ráno se dozvídám, že se od nás odpojuje, nechce být přítěží a jede tedy domů.
My zůstáváme s ženou sami a plánujeme co vše chceme vidět.
Vycházíme v devět ráno. A předem víme, že naše cesta bude asi pěkně dlouhá. Poloha Lisabonu je asi taková, jako když dáte vedle sebe Karlštejn, Hlubokou, Ještěd a Kryštofovo údolí. Tím chci říct, že tu je do kopce vše, co do kopce může být. Ani bych se nedivil, kdyby voda tady tekla do kopce!!!
Takže i přesto, že jsme nachodili přes den "jen" 12 km. připadalo nám to jako 222 km. Viděli jsme vše, co jsme si dali za cíl vidět a spokojeně tak můžeme odjet domů.
Samozřejmě, že jsme bus, kterým jsme chtěli jet nechytli, a tak máme hodinku volna na nádraží a čekáme na odjezd v 21 hod.
Během dne se toho opět událo mraky. A vše zase vypisovat nebudu, ale pokud by někoho zajímalo, nechť se optá na prodejce selfietyček na hradě, pohřeb v kostele, černého pasažéra na tramvaji, nebo Izraelce v parku u fontány ;)
Poslední co bych asi podotkl je to že i dnes jsme dostali nabídku chemických dobrot v sáčku, ale dnes to bylo již v 15:17. Asi na nás viděli, jak jsme utahaní a chtěli nám pomoci nějakým tím speedem :D :D :D
Ano, to bude ono. Nyní jsem to pochopil. Oni ty drogy vlastně podávají, jako moct touristům, kteří jsou unavení. Daj si dávku a jedou zas jak motorové myši!!! :D :D

Loučím se a pokud chce někdo vidět fotky, nechť koukne na odkaz vpravo nahoře (rajče.net) bude tam nové album z Lis.



Zahrady u renesančního paláce - Sintra


Interiér gigantického kostelu - Lisabon



Katedrála Sé v Lisabonu


,,ponte 25. Abril,, Lisabon


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama