Březen 2017

Nový článek

31. března 2017 v 13:37 | DK

Poslední březnový týden stál opravdu za to. A jsem si jistý, že na něj jen tak nezapomenu. Nebudu rozebírat všechny události co se staly, ale myslím, že bych některé zmínit mohl.

O víkendu se mi vrátila žena z dovolené tak jsem zase mohli začít nakupovat společně :D Stejně tak jako se v týdnu vracela trojka z jejich výletu. No a protože jsme tak zas byli všichni, mohlo se začít dodatečně slavit.
Ale zpět co se vše odehrálo během týdne?

Psal se první test z Sea and maritime activities kde jsme se učili o velrybách, delfínech, vodních vydrách a nevím čem všem no a přišel zákonitě první test.
Styl testu byly otevřené otázky a odpovědi napiš co víš.
Píšu to proto ale, že:
  • penál na lavici? No problém
  • flaška na lavici? No problém
  • svetr na lavici? No problém
  • batoh na lavici? No problém
  • batoh na něm bunda a za tím schován žák s mobilem v ruce a sešitem na lavici? No problém
Prostě jinak řečeno, kdybyste na tu lavici dali cokoliv třeba i sea-lion(a), učiteli to bude asi zřejmě jedno :D

No a pak je tady další věc. Oslava. A jak mi pověděl jeden místní kamarád, důvod proč slavit se najde vždy.
No a náš důvod byl mejch 24 let minulý týden.

A tak se slavilo. Musím uznat, že takovou oslavu jsem nikdy neměl a abych popíjel na pláží šáňo s čokoládovým dortem? No posuďte sami přátelé z fotek. Všem zúčastněným samozřejmě moc děkuji.

Co se také nesmí zapomenout zmínit je to, že jsme konečně vlezli s ženou do vody. Sice jen po kolena, ale přece. Stálo to za to.

No a poslední co bych asi zmínil by bylo, že se nám v pondělí oběma společně vybily hodinky. Asi nějaká znamená nebo nevím ale při všech těch událostech bych se tomu asi ani nedivil.

O dalších věcech jako byla hra pyramida a žranice u portugalských kamarádů, zamítnutí videa na youtube protože nevlastním autorská práva k hudbě ve videu či našim prvním bramborákům se vyjadřovat nebudu. To by bylo na hoooodně dlouho a myslím že by vás to pak asi ani nebavilo číst.

Naházím sem ještě pár fotek pro vás.
Jo a ještě jedna informace pro neznalé kompjůtrů, pokud si kliknete na fotku pravým a dáte otevřít brázek na nové kartě, je možné se daná fotka bude mocti přiblížit. ;)

Tak se mějte pěkně, jde se balit na trip do Lisabonu !!!


TEJDEN

26. března 2017 v 17:59 | DK
Je sobota, tedy spíš neděle a tak by bylo vhodné nějak napsat něco co se dělo tento březnový týden.

Týden začal vcelku obyčejně a to pondělím. Byl to den kdy se toho moc nedělo a kdy se nedalo ani o ničem pořádně něco napsat.
Jedinou věcí která by se dala zmínit je asi ta že autor článků oslavil 24 narozeniny.

Úterý bylo celkem parádní. Svítilo nám tady sluníčko, a to byl jasný pokyn k tomu vyrazit nějak ven na útesy. Doplnění pravidelného pitného režimu je vskutku důležité, a tak na sebe první flaška portského vína nenechá dlouho čekat. Pak se shledáváme s dalšími Erasmáky a jdeme prozkoumat Papou.

Středa byla ve znamení portského a sangrie a tequily. Myslím že tato kapitola není nějak moc důležitá na rozepisování. Snad jen že pravá portugalská párty s domácím kuchtěním pro 13 lidí je další z věcí, které by měl člověk 100% zažít.

Čtvrtek ráno je krušné. Následky mixování pití se daly čekat. Nevadí. Pátek je taky čas na to vše dodělat.

Pátek začíná vcelku pěkně. Ve škole si odkroutíme hodinku a pak honem domů jelikož to vypadá na pěknou paseku.
Tou pasekou myslím to, co bude brzy padat z nebe. Večer se pak domlouvá karetní večer s Erasmáky. Co z toho vzniká?
Sangria párty. 6 litrů sangrie, pár kilo pomerančů, jablek, citronu, ananasu, a ovocného mixu a večer strávený u karet do třetí hodiny ranní. Paráda. A pak že KRÁVY nebudou nikoho bavit :D

Sobota večer se mi vrací moje žena ze své dovolené a tak již jako manželé trávíme náš společný čas kdy se nám podaří rozpůlit naší karafu pomocí horké vody k čaji. NO, zajímalo by mě, kde soudruzi z NDR udělali chybu.

Neděle? Nic důležitého . . . Rutina . . . Asi ale určitě zmíním jedno. A to můj první guláš. Byl skvělý. Kdyby šlo všechno poprvé jako toto kuchtění, svět by byl hned o něco pěknější ;) A protože není pochvaly nikdy dosti, nechám vás to přečíst ještě jednou. Ten guláš byl fakt dost dobrý !!!



ČOKOLÁDOVÁ PIZZA

19. března 2017 v 22:27 | DK |  Erasmus - Peniche
OK, říkal jsem si že každý článek budu psát nějak jinak.
Není dobré, když se stále píše stejným stylem, když je to stále stejné a monotónní a vás to pak začne nudit. Otázkou ale je, co dalšího ještě vytvořit.

Příběhy s nádechem vtipu zde byly.
Básnické sbírky jsme již také využili.
Videoreport z daleké tůry také byl použit.
Dokonce jsme napsali kus článku i v angličtině.

Pokud by tak měl někdo nápad a návrh co napsat, nechť ho pošle, protože insipiraci a výzvám se meze nekladou.

OK. Let´s go it´s time for another storry . . .

Je husté jak to chodí v malých městečkách. Když se místní domluví s řidičem, není tak problém jim zastavit kde si řeknou a tak vystupuji u školy odkud to mám samozřejmě blíže.
Cesta byla skvělá. Bus přijel víceméně na čas a tak nebyla potřeba ani moc čekat. Je pravdou, že někteří z naši skupinky měli co dělat aby bus stihli protože zavolá li příroda, nedá se nic jiného dělat než ji poslechnout, ale nakonec vše dobře dopadlo a tak můžeme vyjet.

https://www.youtube.com/watch?v=CXQ6CkVX5aw - Videjko, kde že to vlastně jsem

Před odjezdem se ještě rozdělujeme. Vzhledem k tomu, že chci vidět místní ,,hrobku,, která se ukazuje nebýt hrobkou nýbrž monumentálním, asi barokním? kostelem, a nikomu se tam nechce, putuji sám. Jaké to překvapení :D Při obhlídce památky zabloudím i mezi místní vilky, kde prvně vidím růst grepy na stromech z kterých jsem uchvácený. Velikostí připomínají fotbalové míče. Těžko říct, zdali jsou BIO či něčím vyšlechtěné ale jedno vím jistě. Jeden kus tohoto ovoce zajistí konzumentovi dávku vitamínu C na příští tři roky.

Čokoláda kam se člověk podívá. Tady, támhle, a tam taky. Anetka si kupuje něco sladkého ve skleničce. Nikdo nevím co to je a tak to stále jest velkou záhadou. Co nás ale určitě zajímá je sladká čokoládová pizza. Nevím který z nás by odolal. Další kroky jsou tak jasné. LETS GO TO MAKE YOUR CHOCO PIZZA.
Dáváme tam vše co milujem a myslím že i Jirka Babica by z nás měl radost. Co vám budu povídat. Prostě čokopizza posuďte sami ;)



Couráme si tak místem festivalu a přemýšlíme co si tady koupit a čím tak zvýšit hladinu inzulinu v krvi. Mají tady toho mraky. Od tekuté čoko po čoko v pevném stavu až po čokoládové pivo. Doufejme, že brzy najdeme něco co nás osloví natolik abychom svoje disponibilní prostředky vložili do statku, která uspokojí náš celkový a zároveň i mezní užitek :D No jo, něco z toho eka tam ještě zbylo :D

Koukám a vidím. Jsou to naši tři grácie a ochranku jim dělá náš italský přítel Klaudio. Opět se tak setkáváme a můžeme pokračovat spolu.

Slunce svítí a jediná možnost, jak se před ním schovat, je si zalést do stínu. I to tak činním a dávám si svůj těstovinový salát ze zavařovačky :D Hradbami se courá skvěle. Množství lidí zde není ještě natolik velké, aby se zde blbě chodilo a tak jde vše jak po másle. Tedy, spíš po čokoládě v našem případě.

Obcházení hradeb, focení, natáčení a zkoumání každé uličky. Celé projití města zabere tak tři hodinky pokud to člověk bere vážně důkladně. Co je však ale nejdůležitější je počasí. To se samozřejmě vydaří, ale začátek dne vypadá, jako by to mělo stát za . . . . . Všude je mlha a slunce se skrz ní jen tak dostat nemůže. Však posuďte sami ;)


Přijíždím přesně na čas a začínám s průzkumem města. Jsou zde skvělé místa k objevování a musím uznat že se mi zde velice líbí. Určitě každému doporučuji návštěvu!

Ráno budíček v 6,30, rychlá snídaně, a hurá na autobus který odjíždí v 7,45 z Penisu.




ST ČT

16. března 2017 v 23:22 | DK |  Erasmus - Peniche
ZDRAVÍVm nic moc se neděje, tak není o čem psát. Abyste neřekli, že na vás kašlu, tak zkusím z hlavy nějakej ten verš vyplodit.

Ve středu a ve čtvrtek,
není nouze o zmatek.
Ve středu je velký odliv,
nových info. značný příliv.
Poznávám dvě věci z moře
můžeš zkusit hádat bobře.
S Marťou po letech si píšem
někdo v zámku chrastí klíčem.
Bytná už se domů vrací,
dneska byla dlouho v práci.
Terka nové zprávy dává,
bere mě jak kamaráda.
Rýmy už se těžce plodí
však je také hodně hodin.
Všichni se tak pěkně mějte,
a na Kroupu vzpomínejte.


Co se fotek týká, přidávám dva exponáty z pláže, můžete hádat co to je.




VideoReport

15. března 2017 v 9:24 | DK |  Erasmus - Peniche

Ahoj, první video-report je na světě.

Pěkně se usaďte a koukejte, nějakou tu minutku to zabere ;)

Připraveni? 3, 2, 1, začínáme . . .



If you travel alone, you are never alone . . .

13. března 2017 v 2:42 | DK |  Erasmus - Peniche
Vážené dámy, vážení pánové, kamarádi a tak prostě asi všichni co si toto chcete přečíst. Začíná zatím jedno z mých nejdelších psaní zde na mém blogu.
Takže, pohodlně se usaďte, a nechte se unášet cestovatelským duchem mladého studentíka z Prahy


Pár dní před víkendem.

Sleduje se předpověď, která hlásí pěkné počasí. Bez deště, bez krup, a bez hoven s háčkami. To je celkem zaručeně dobrý začátek příběhu co myslíte?
Docela nutné je sehnat ubytování a tak protože studenti byli, jsou a vždy budou chudí a nebudou mít na pětihvězdičkový hotel, ono vlastně ani nebudou mít na 4 hvězdičkový či 3 hvězdičkový, tak jsme začal pátrat na stránkách Couchsefringu, protože jsme prostě chtěl zažít něco nového.

Inu, stalo se, že jsem našel ubytování. Je to tak. Střechu nad hlavou, s postelí a veškerým zázemím za tři eura na dvě noci. TZN. že jsme ji koupil náramek které miluje s postavou kluka a ryby (Což mě vystihuje)

Nejdříve jsme měli vyrazit na trip ve třech i s kluky italskými, ale nějak to zhatili plány školních prací, a tak bylo třeba jednat operativně.
Vidíte, používám slova jednoho našeho pedagoga :D A pak že škola nic lidem nedá :D A tak tedy vyrážím v pátek kolem třetí hodiny sám směrem na sever do města Coimbra.
Jako správný bastard si sedám hned za řidiče kde je samozřejmě nejvíce místa na naho a kochám se parádním výhledem z okna.

Při příjezdu do Cimbry již na mě čeká v kavárně moje nová kamarádka Ana. Hned na první pohled je jasné že bude určitě mít trošku jiný životní styl ale není třeba se obávat, přece jen, lidé co osudí druhé dle hadrů jsou tupci . . .

Vyrážíme spolu za jejím synem Franciscem, který se nachází poblíž studentského domu.
Pokud mi někdo poví studentský dům, představuji si něco jako koleje. Nevím jak jinak popsat studentský dům ve vašich očích, ale pokusím jej vystihnout co nejpřesněji.

Parkujeme u Univerzity, a obcházíme starý kostel. Již z poza rohu je slyšet psí štěkota, a křik. Nevím o co zde běží a trochu znejisťuji. Po pár krocích se dostávám tam kam jsme měli namířeno. Barák, no ok, né barák. Stará barabizna nahánějící hrůzu každému, kdo kolem prochází.


Na schodech posedávají a polehávají lidé různých existencí. Od ožralů po studenty z místní univerzity drnkající na ukulele. K mému překvapení zde mluví všchni plyně anglicky, což je pro mě plusem, jelikož jsem se v Penisu, tedi v Peniche, parooon, nesetkal.

Chvilku zde trávíme čas a já poznávám Anky syna Ferancisca. Francis je na první pohled volnomyšlenkářský týpek. Vysoký jako já, s delšími vlasy a několika dredy až na prdel. Popravdě, prvně jsme si myslel, že Ježíš vážně existuje. S ním a ještě jedním jeho kámošem nastupujeme do auta a jedeme pro Anky kamarádku a na kafe.

Tuto pasáž asi přeskočíme, protože to moc zajímavé není ;)

Aftr d kofí:

Rozhodujeme se co vymyslíme, dostávám na výběr mezi studentským bytem a koncertem. Volba je jasná. Student k studentovi sedá a tak se jede směr Republica de Ninho.

Abych zasvětil všechny nepolíbené. Co že to ta Republica vlastně je?
Je to styl.
Je to kultura.
Je to něco nehmatatelného.
Je to to, co by měl každý poznat.
Je to něco co lidé nemusí hned pochopit.
Je to něskutečně silné, a je to svým způsobem úžasné.

Nejjednodušší přirovnání je k šedesátým letem minulého století v USA kdy letělo hnutí hippie.


V bytě který se nachází v podkroví velkého paneláku se nachází byt. Byt je v přepočtu na pokoje asi 10 + 2. Nikdy jsem nic takového neviděl. Všichni obyvatelé bytu jsou neskutečně milý, přátelští, a pokud si někdo myslí, že to je proto, že by měli být pod vlivem čehokoliv, tak věřte že NE! Sedíme na kanapích z palet, kecáme, jsou tam i nějaké ty kytárky a já se snažím pochopit, co že to ta Republica je.

Pro mě nepředstavitelná věc, pro ně styl života. Těsně před půlnocí se podává večeře (jeden Italský klučina dělal pizzu tedy, dělal 6 kousků pizz) A protože jsou zde i vegetariáni, každá pizza byla rozdělena na půlku s masem a bez masa.
Pokud by se někdo ptal kolik nás tedy sedělo u stolu, tak nás bylo přesně 13 u jednoho stolu.

Domu se dostáváme před jednou ranní a já čekám co mě ještě čeká v jejím bytě. K mému překvapení je byt vcelku dobrý, moderní čistý a i moje postel je dobrá ;)
PARÁDA VYSPÍM SE DOBŘE A HlAVNĚ, JE ZDE CENTRALNÍ TOPENÍ TAKŽE USÍNÁM A PROBOUZÍM SE DO 22°C


Sobota ráno, je taková, že vstávám brzy a vyrážím pryč sám do města. Město je vzdálené asi od Coimbry cca 15 km. Co je ale pro mě nejúžasnější, je přítomnost pomerančovníků, mandarankovníků a citronu. Všude. Proto si také trhám svojí první mandarinkovníků ze stromu a divím se tomu, že všechny tyto luxusní plody nechávají spadnout na zem :O
Och, takové škody.



Při cestě jsem fascinován neskutečnou věcí. Na stožáru eletrické vedení roste jmelí.

Nééé hovno, není to jmelí. Každý přece víme, že jmelí potřebuje parazitovat na nějakém stromě, takže co to KURŇA je?

Dám vám sem fotku, asi bude otočená, ale myslím že po chvíli práce s ní si ji otočit dokážete, a třeba mi i na Fb napíšete co to je. Pokud ne, vaše smůla, co na stožárech bylo se asi nedozvíte.


Procházím město, sleduji památky, navštěvuji kostely, až se odstávám k svkostu Coimbry a to třetí nejstarší univerzitě v Evropě, možná i na světě.
Naprosto rozumím, proč je pod seznamem památek UNESCO. Je to neskutečně krásná věc, a mylsím si, že by ji měl každý student během svého studijního života navštívit. Chodí zde velké masy místních studentíků oblečených ve stylu HP.
Aby také ne, když JK Rowlingová zde v Portugalsku strávila nějaká ten čas při psaní své nejznámější knihy a nechala se inspirovat zdejší kulturou.


Je to divný. Já nevím, ale musím ten barák pro Vás čtenáře vyfotit. Vlastně i pro mě na památku. Jdu tam a mává na mě jedna slečna se kterou jsem se včera večer bavil. Je z Nového Zélandu, zde studuje umění a cestuje po Evropě a v Republice bydlí. Zve mě k sobě do království a já tak mám možnost poznat další dům.
Sorry, popsat se to nedá. To se musí zažít. Což bych doporučil každému. Pocity úzkosti, zděšení a strachu střídají pocity obdivu, úlevy a klidu. Moje návštěva je v baráku Republiky ukončena roztržením kalhot a spokojeným pocitem, že jsme mohl poznat jak to funguje.


Asi to bude potřeba zkrátit protože celé vyprávění příběhu by bylo na hooodně stránek a asi je ji mi i jasné, že by se vám to číst nechtělo. Každopádně, večer přijíždějí špagety a tak večer trávíme společně.

Neděle, lets go to city, jedeme i s Číňankou, klucí hledají new ubytování kvůli kočkám, a pak poznáváme město.
A Gabrielem si myslíme, že umíme létat a tak to zkoušíme. Musím podotknout, že nám to jde skvěle


Zbytek dne pak fotíme, couráme městem, dáváme si kafe, a prostě žijeme.

Suma sumárum, tento víkend byl fantastický, a jsem rád že jsme poznal tak supr lidi jako byla Ana, Fracnisco a mnoho dalších.






PS: jméno kapitoly je od jedné slečny z Nového Zélandu, která mi toto tvrzení řekla.
Měla 100% pravdu.
Je to lepší jak cestovat v grupě lidí.
Za tento víkend jsme vypil, 1 skleničku vína, 1 plechovku coly, potkal studentky s kterými jsem si pokecal ze všech koutů světa, (Řecké, Itálie, Portugalsko, Rusko, Moldávie, Čína, Brazílie (chodil s holkou z ČR z Dejvický)
Jo a trip mě vyšel na 50 E =====> 1 375,- Kč.



Letní den

10. března 2017 v 13:39 | DK |  Erasmus - Peniche

#ČTVRTEK




Tak je to konečně tady. První letní den kdy se teploty šplhají na teploměrech k 25°C a všichni tak můžeme vyrazit ven v kraťasech, šortkách a tričkách.

Ve školní kantýně je výjimečně dobrý oběd, což znamená zapečená ryba s jakože takovou nádivkou a dušenou kapustou.

Po povinné školní docházce, když jsme měli nejlepší předmět, ve kterém jsme se dozvěděli, že vydry denně sežerou 30% své váhy což u nich dělá + - 10 kg masa/den, a že si VERLYBI :D povídají, a oslovují se jmény, jdeme tak nakoupit, bereme to přes kamenné divadlo a rybí prodejnu nejdřív do Lidlu, a poté někteří z nás na pláž nabírat tmavší odstín pokožky, a někteří z nás na průzkum místních jeskyní a přímořských zákoutí, kde nakonec zůstáváme až do západu slunce.

Večer je pak 1. návštěva holiče s kterou musím říct že jsem v místních podmínkách až nadmíru spokojen.



Včera jsem si zakopil letenky do

Luxembourg City 13-16/5






PO ÚT ST

8. března 2017 v 21:30 | DK |  Erasmus - Peniche
Bylo jasné, že to časem přijde otázkou bylo jen kdy.
Myslím přesně to, kdy už člověk nebude chtít či nenajde čas na to, aby poustoval každý den příspěvek o tom, co se dělo a nedělo v jižních krajinách.

Takže stručně a jasně.

Pondělí. To většinou začíná škola. Ale také začíná nejočekávanější párty tzv. tour de bar, kdy máte v každém baru shot zdarma, a k tomu musíte splnit nějaký quest.
Co vám budu povídat, všech 11 barů jsme nestihli navštívit, jelikož to prostě nebylo v našich silách a také i z časových důvodů.
Celá akce se mimořádně dobře povedla a musím uznat, že se všichni bavili nad míru spokojenosti.

Úterý bylo supr. Ráno budíček a hurá odprezentovat naší práci na téma Food and Beverage v ČR. Musím říct, že mě samotného překvapil zájem studentů a dokonce i nějaká ta zvídavá otázka (samozřejmě kolem chlastu).
Poté už rychle na prezentaci MDK a hurá domu kuchtit.
K obědu bylo první nepovedené jídlo. (Brambory a smetana není asi naše zvládnuté jídlo takže myslím že si ho už jen tak nedáme.

Odpoledne pak vyrážíme na procházku po pobřeží. Hledáme trilobity a mořské ježky se studenty z univerzity, objevujeme jeskyně a dáváme si pistácie u dračí skály.
Večer je klasicky postelový s noťasy na tělech.

Středa je pro nás dnem volna. Proto jsme vyrazili na pozvání našich kamarádů na oběd. Všichni jsme si pošmákli nad masem se salátem a k večeru jsme to rozpustili. Někdo do školy, někdo domů a já na západ slunce která se zde dal prvně krásně pozorovat.






Trilobiti kam se podíváš

5. března 2017 v 19:16 | DK |  Erasmus - Peniche
Ne a ne, to moře mě prostě nepřestane udivovat stejně jako ty skály kolem.

Den zas na hovno, spíše tedy počasí, pořád mrholí, alespoň, že není vítr a a je i teplo. Po obědě, která se dnes podává opět z mých rukou protože je žena marod. Barvu má relativně ok, tedy pokud ji porovnáme s vařenou krevetou, to jooo, jenže každou chvíli se z poza jejich dveří ozývají zvuky, které by naháněly hrůzu i tem nejhrůznějším strašidlům.

ZTN., že k obědu je kuře s řapíkatým celerem, mrkví, rajčetem, a cibulí s česnekem a k tomu kari rýže vařená v kuřecím vývaru. (to je supr, to doporučuji udělat rýži ve vývaru s kari, a k tomu kus zázvoru nechat vyvařit)

No a pak zas vyvětrat tělo.

Nikam ale daleko, počasí si tady dělá co chce si jako uprchlíci v Turecku, takže plán jasný! Chci z5 trilobita!!!

Brouzdám skálami a nestačím se divit. Nachází se tam poklady, Najít houbu v lese na Sázavě je mnohdy složitější jak najít v Peniche trilobita ve skálách. Když máte štěstí, je možné vidět i zkamenělé mušličky či jsem i našel jeden zkamenělý list.

Fantastické.

Po dvou hodinách bádání odcházím spokojeně se svým kamenným kamarádem v ruce a říkám si, jak pak je asi starý . . .


PS: pokud by si chtěl někdo přečíst o potvorách, které tady v šutrech lze najít, nechť se podívá na tyto linky

Orthoceras - předchůdce dnešních chobornic cca 400 mil. let starý

Amonit - šnek který má 2 metry

Belemnit - předchůdce dnešních sépií





Moje poprvé . . .

5. března 2017 v 0:12 | DK |  Erasmus - Peniche
Je pěkně po dvou dnech konečně slunce a celý den. Tak to chce nelenit, a vyrazit ven. Jenže co fotit? Vlny už znáte. Pobřeží a útesy taky. Mraky jsou trapné, a západ slunce je až večer. Takže?


Mám to !
Okolí a domečky ještě neznáte, takže vyrážím ven s foťákem v ruce, a doufám že najdu nějaké pěkné věci k tomu je zvěčnit na fotky.
Našel jsem pár domečku, ovšem jak jsem byl zahleděný do objektivu, aby byl konečný výsledek co nejefektivnější, zapomněl jsem koukat pod sebe.

Bystřejší z vás tuší co se odehrávalo poté.
Hloupější asi ne, ale slova kur**, do ******, se na to můžu ******** asi naznačují, že o nic pěkného nešlo.
Ano, bylo to moje poprvé.
To, když vám v hlavně projede několik věcí, a vy si uvědomíte že jste se stal dalším člověkem který se zapsal do kroniky sračko-šlapů.

Stručně a jednoduše pro ty, co neví ještě o co GO.

PROŠEL JSME PSÍM HOVNEM !

Né bobkem, né hovínkem ale sračkou, za kterou by se nemusel stydět bernardýn po týdení zácpě!

Sakra někdy si říkám jestli jim tady po městě neběhájí zdivočelí sloni nebo nějaká taková exotická havěť.
Přece takové pěkné chundelaté zvíře jako je pejsek, nemůže vyplodit takové zlo, z kterého by se i Voldemort musel otřást v kolenou, resp. zacpat nost (kdyby nějaký měl) aby se nezebli. . . .

Nevadí. Všechno je jednou prvně, stejně tak moje čistění v trávníku i místní fontáně. (Doufám, že se její trysky ještě neucpaly)

Pokud se ptáte, zdali jsem si byl vsadit tak ne. Štěstí mi přineslo něco jiného a to že jsme k sedmičce vína měl 3 dcl grátis tudíž litrovku vína za stejnou cenu jako sedmičku. ! A to se vyplatí protože je to prajsgynstlich !

Řeč s Italáky a Čecháčky mi zvedá náladu.

K véče opět krevetky, tentokrát již 10 pcs. a ne jen 2 jako prvně :) Jsou prostě sakra dobré !

Večer dopisování restů ze včera a vymýšlení jídelníčku na další den. . . .


Takže, víkendu zdar a čumte kam šlapete !








Větry jsou zlo !

4. března 2017 v 23:51 | DK
Masakr, předpověď nezklamala. Počasí je takové jako norové ( předpověď počasí www.yr.no ) předpovídali. Chčije a chčije, do toho přeháňky jako prase, a větry, že i větry po fazolích by se moly stydět.

Krátce a stručně, jdu se projít ven na útesy. Vítr je takový, (16m/h) že mám co dělat abych v něm mohl normálně chodit a on si se mnou nehrál jak se jemu zachce.

Udělám pár fotek a videí kinklajících se stromů a značek a jen tak tak dobíhám domů před další kurevsky silnou přeháňkou.

Zbytek dne je pak tráven v posteli, kde se věřte nebo ne, rozhodnu koupit si letenky a ubytko na Azorské ostrovy, takže věřte nebo ne, Kroupič bude cestovat ALONE !

To bude psaníčka :D to se těšte.


Co k pátku ještě dodat? Asi nic jen že jsem spíchnul Portugalský pudink se žloutkem a pak možná jen to že usínání bylo zase až po 1 am.


Díky za pozornost, a bacha na větry, někdy mohou být pěkně nevypočitatelný. !!!!

NOVÝ leták

2. března 2017 v 23:40 | DK

Nic extra

asi jen, že klasický den

budíček, škola, žrádlo, nákup, procházka, karty, žrádlo, virtuální zábava, víno z ALENTEJANO a pak spát.

No more . . .

Doufejte v akčnější dny





HEŠTEG: SORRYJAKO

Smutný Kroupič

2. března 2017 v 23:33 | DK |  Erasmus - Peniche
První den mého smutku začíná . . .

Ráno se probouzím. Hned jak otvírám oči tak cítím, že den bude velice plodný. Proto zpracovávám dary z lednice na chilli con carne, a poté si po několikadenním chaosu v pokojíku uklízím. (to aby se neřeklo, že jsem prase :D )
Když jsem již udělal dosti, myslím si, že by byl čas vhodný k tomu někam vyrazit. Bez vědomí toho, že by byl den zpátky nov vyrážím zkontrolovat vlny na moře. Při prvním pohledu mi však není něco jasné.

Moře. Tam kde se včera nacházelo není po vodě ani památky a já musím marně hledat, kam vlastně teď ty mořské vlny sahají.

Ano, je odliv. Tedy jinak. Je odliv jak kráva, přibližně třicet metrů mořského dna se odkrývá a já se tak suchou nohou mohu procházet tam kde bych včera asi ani s dvoumetrovým klackem nedosáhl na dno . . . .

Neskutečné co vše mořské dno skrývá, a jak je tvarováno . . . Mořští ježkové, hvězdice, mušle, chobotničky, korály, řasy, prostě vše na co si člověk vzpomene.

Odchytávám zde nějakou paní která zde cosi sbírá. Po pár slovech se dozvídám, že je univerzitní profesorkou biologie, a tak si s ní rovnou vyměňuji kontakt zdali by ji nevadilo kdyby při dalším mega odlivu přibrala na přednášku i mě s mými Erasmáckými kamarády. (samozřejmě že souhlasí)

Co se pak ale stává je neuvěřitelné. To že se chci vydat někam, kdy v půlce cesty zjišťuji že není dobrý nápad protože přicházející příliv by mi odřízl cestu zpět a já bych tak měl docela pěkný trable co poté raději zmiňovat nebudu, ale asi zmíním to, že jsme našel svého prvního trilobita. :O Jak neskutečné, skáču radostí a ani nevím co víc napsat.

Vzápětí se celá radost ztrácí protože trilobit vyklouzává z ruky a končí kdesi mezi šutry. :/ Co říct? Asi jen:

DO PRDELE TEĎ JSEM FAKT SMUTNEJ !

Během tohoto incidentu se mi též stává to, že mi šutr jak kráva lehne na malíček který během vteřiny aniž bys řekl švec mění barvu na tmavě fialovou. A když říkám tmavě fialovou, věřte, že leč jaká dáma by mi tento odstín na nehtu mohla závidět.

Zbytek dne je pak díky počasí takový ospalý a je tráven v postelích s ntb a sledováním filmu.

Jedinou nadějí mi zůsátvá to, že dle profesorky biologie je tato oblast výskytem fosílií vyznačována, a tak pravděpodobnost objevu dalšího je celkem veliká.

Tak budeme doufat.



MOŘSKÉ DNO ATLANTICKÉHO OCEÁNU



Vlny výšky 14 metrů

1. března 2017 v 8:48 | DK |  Erasmus - Peniche
Konečně jsem se dočkal.

Celou dobu jsem bojoval s tím že jsem zde zatím neviděl pořádnou vlnu. Tím mám na mysli vlnu, která se bude pořádně zvedat, a která bude přepadat tak jak to znám z videjí z Havaje.

No, a dnes se mi i toto vydařilo. I přesto že vítr nebyl tolik silný, a bouřka byla v nedohlednu, na moři se dělo něco, co jsem nikdy zatím neviděl, a musím říct, že i můj mobil se z těch vln posral, když je viděl když jsem natáčel zdravící videjko sousedům z baráčku č.p. 100. Tím chci říct že mají tedy celé video bez zvuku. A pak že věci nemají duši !

Koukáme ven z okna. Ok, tak já z balkonu :D Venku celou dobu takový divný mlhový opar. Člověk si říká co to když svítí slunce? Tak bereme batoh, a i s deštníkem a vyrážíme na obhlídku. (Tedy původně na procházku po pláži na Baleal což je po pláži cca 4 km.)
Hned v prvním střetu chápeme oč tu běží. Moře bouří tak že takto nebouří ani matice v době zkouškového, a dokážu si říct že takto neumí bouřit ani hormony těhotných žen. I když tomuto tématu bych se asi raději i vyhnul. :O Na to jest času dost.
Takže zpět k moři. Vlny. Velikosti mezi cca deseti některé až 15 metrů se lámou o skály a stříkají do výšky několika světelných let. Podívaná neskutečná. Fotíme, divíme se, žasneme, jsme z toho unešení. Toto je přesně to na co celou dobu čekáme. Místo procházky na Baleal to měníme na procházku okolo Peni, protože dneska naše 4 km pláž prostě neexistuje . . .

Z našeho výletu se nakonec stává 15 kilometrový pochod při jehož cca 11 kilometru objevujeme ve skále skvělý úkaz.
Větrnou mořskou díru ze které šlehá vzduch o rychlosti takové, že i ranní sraní by mělo véto rychlosti mělo celkem dobrou konkurenci.
Jakožto fyzikální neznalci a HOTENTOTI jsme unešení ze zpětného tahu když se vlna odlévá a tak samozřejmě do díry vhazujeme co se dá a bavíme se tím jak je nám náš ,,dar,, opět v několika sekundách vrácen. Viz odkaz, TADY KLIKNI !

Od Dračí jeskyně jak jsme umělecky toto místo pojmenovali jdeme na maják, a poté již zpět za úplné tmy domů.

Po cestě zkoušíme světelnost reflexního pásku a jsme překvapeni že kupodivu i funguje :)

K véče dojídáme zbytky co dům dal a noc se již tráví opět v postelích protože . . .

V náhách mám už tisíc mil, stopy smejvá . . . Viva mývalí ohoni . . . . . .