Jsem drůbež?

18. února 2017 v 0:53 | DK

Ten pocit. Otevíráte oči a nevěříte tomu kde jste. Nevíte zdali se vám to zdá, nebo jestli je to realita. Natáhnete do sebe okolní vzduch který je všude kolem Vás.

Jo tak asi takhle by to nějak mohlo začínat. Příběh který člověku přepíše jeho dějiny.
Já se probouzím zimou. Říkáte si asi proč. Je to lehké. Hlavou se dotknu zdi která tvoří jedu ze čtyř mého obydlí, a v tu chvíli mám pocit, že mi umrzá i to co v té hlavě vlastně ani nemám.

Zima, kosa, kláda, klendra, nevím jak jinak se dá zimě ještě říkat, ale nemýt na sobě teplé chlupaté ponožky, termoprádlo, froté pyžámko, 3 ,,deky,, jeden spacák a jednu parodii na peřinu, asi byste si vážení čtenáři další článek nepřečetli.

Proto se hned ráno informuji na fb, zdali je tento jev běžný, a dozvídám se, že jest zcela normální, a to i ve Španělsku, a snad dokonce i na Novém Zélandu.
V lepších rodinách prý mají přímotopy. To ale rozhodně u nás neplatí :D

Po snídani které tvoří corn flakey s mlíkem a jogurtem se odebíráme na poznání dvou našich prvních kamarádů. Italů Dia a Gabiho. Vlastním jménem Qlaudio a Gabriele. Chlapíci s kterými trávíme dopoledne jsou perfektními společníky. A hlavně, dá se s nimi mluvit anglicky.

Po čase s nimi jdeme společně s naší grupou na nákup na společné grilování.
Po pár problémech s kartou vyrážíme k nám, uděláme výměnu hadrů a nákupů a vyrážíme směr druhý strana poloostrova Peniche.

Grilujeme, vaříme, krájíme, škrábeme, prostě jak by klasik řekl, GastroPorno jako prase. Chvilku dáváme šmejděníčko po jejich teplém království v porovnání s naším mrazákem, a přemýšlíme, kdo v naši skupině asi taktizuje, a nakonec v káře ohodnotí jedním či dvěma body protože chce přece vyhrát . . . .

Loupneme do sebe flašku Vodky, zapaříme Krávy a pak děláme věci, které by nikdo neměl vidět. Ještě že máme tak skvělou kamarádku Anetku která vše zaznamenává na videjko.

Cestou domů se s Ivet stavujeme ještě na baskatbalový zápas, kde hrají cca holky věku devátých tříd základní školy.
Co mě jedině mrzí je to, že atmosféru, kterou měly tyhle adolescentní puberťačky na jejich mači, jsme za celých 10 let mé volej kariéry neměli ani jednou, a nebýt pár věrných chuligánů našeho týmu zastupujících naše rodiče v podobě Kroupáků, Šembyho mámy a Pokyho staršího, neměli bychom tolik diváků ani za celý rok působení v první juniorské lize. :/ No neví, asi mají v Portugalsku početnější rodiny. Joooo určitě, tím to bude ! :D

V mrazáku se nic nemění jen možná to, že zde nikdo není. Podezírám pronajímatelku s dcerou z toho že již zmrzli nebo si rozdělali stan na pláži a sem se chodí jen vysprchovat. Přece jen teploty jsou zde asi srovnatelné, a přes den nemusí alespoň pořád vybíhat ven!

Končím už nevím co napsat. Pokud by měl někdo otázky tak ať se ozve.

Jo a pokud stále myslíte nad tím, proč se článek jmenuje Jsem důbež? Tak odpověď je lehká. Když jsme hráli čelovku tato otázka padla během hádání postavy (pokémon) a po flašce nás rozsekala víc, jak Jirka Babica svou sekanou.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama