Prosinec 2016

Předvánoční stresy aneb dva měsíce před odletem

23. prosince 2016 v 22:13 | DK |  PředODJEZDové období
16. 12. 2016
Dnes jsou tomu přesně dva měsíce, kdy bychom se měli zvednout z pražského letiště Václava Havla a odletět si to směrem do Lisabonu, hlavního města Portugalsak odkud bychom se měli nadále vydat (snadu busem, protože taxi je jaksi dražší a my jsme studetni) do naší cílové destinace Peniche.

Naše otázky a doměnky se zvyšují s počtem přibližujíchích se dní odjezdu. A co že tak asi zajímá studentíky dva měsíce před ojdezdem na nejvýchodnější cíp Portugalska?

Zdali je potřeba splnit všechny předměty, pokud studentovi stačí pouchých 12 kreditů k uzavčení magisterského studia což v IPL odpovídá přibližně dvoum až tří předmětů, a také to, zdali když si student zvolí předměty, které by v budoucích letech měl studovat na naší alma mater, tak mu budou uznány či nikoliv.

S těmito otázkami by nám měl pomoc náš pan prorektor. V prvním případě mi bylo sděleno, že mi uzná jen ty předměty které si zapíšu, a z toho důvodu nevidí problém v ablosvování jen nezbytně nutného počtu předmětů k naplnění plného počtu kreditů.

V tom druhém případě budem muset počkat na společnou schůzku všech účastníků Erasmu, pana prorektora, a vedoucí koordinátorky pro zahraniční styk.

Tak jsem velice zvědavý, co všechno se z dané schůzky dozvíme.

Co ale víme jistě je to, že naše letenky jsou již zaplacené, a letadlo na nás bude čekat okolo 18:00 hodina na letiška VH dne 16/2/2017.



TRAIN TRIP OČIMA KOMIKA

14. prosince 2016 v 11:56 | HO |  Train Trip CZ 2016
Jelikož jsem si letos po menší pauze opět vyrazil na dovolenou, rozhodl jsem se i pro tentokrát udělat takový menší shrnutí všeho co jsem za tu dobu zažil a okusil a dal Vám třeba i pár tipů, kam vyrazit. Takže opět jestli máte chuť si dat trochu relax, vypnout telku, a přečíst si pár řádku je to vaše.

Zatímco v minulosti jsem byl na takových místech jako Turecko, Tunisko, Turecko po druhé a nebo Tunisko, letos jsem se rozhodl, že to chce menší změnu. Takže místo za exotikou, která v poslední době cestuje spíš k nám do Evropy než my za ní, jsem se rozhodl pro Czechii (prej si tak teď řikáme...). Dalším rozhodujícím faktorem byl fakt, že České dráhy už delší dobu nabízejí tzv. Jízdenku na léto, která Vám umožňuje po dobu 14 nebo 7 dnů (v našem případě těch 7) neomezeně cestovat vlakem po celé ČR. Dlouho jsem sháněl někoho, kdo by se mnou na tuto cestu vyrazil, ale až letos jsem ukecal @Daniel Kroupa Kroupič, aby do toho se mnou šel.

Naše pouť začíná 18. 8. 7:15 na Hlavním nádraží, kde máme s Kroupičem sraz. Oba jdeme samozřejmě včas, takže není žádný problém se dostat do vlaku. Ještě předtím kupujeme nějaký to jídlo na cestu a hurá do Českých Budějovic. Sedíme v kupéčku s nějakou fajn starší paní a spolu s náma tam je i už trošku míň fajn vousatý pán, který má celou cestu sluchátka, hraje cosi na tabletu a celou dobu si pro sebe něco mumlá, přičemž to vážně vypadá, jako kdyby někoho proklínal a přivolával na něj kletbu bohů. Ale jinak cesta byla v pořádku a my jsme po 2 hodinách dorazili do Budějic. Den byl náročný, takže ihned po tom co jsme se ubytovali, jsme se vydali do Hluboké nad Vltavou.
Z Budějic do Hluboký je to vlakem asi 7 minut, takže zde není prostor na nějaký špatný cestující. Dan se při kontrole jízdenek ptá pana průvodčího, jak daleko je zámek od nádraží, ten nám dává naprosto jasné instrukce, že kolem 20 minut a jsme tam. Prý tam jezdil za tchýní, takže si to dobře pamatuje. Celí natěšení vystupujeme z vlaku a vydáváme se směrem k zámku. Po 10 minutách si však začínám řikat, že je něco špatně. Jdeme po kraji silnice, jsme v lese, nikdo nikde, sem tam projede auto. Po 20 minutách se dostáváme ještě k větší silnici, kde už jezdí samej kamion, a my si říkáme, že sem už asi nemůžeme jít. Vydáváme se tedy cestou kolem rybníka, který se nachází u silnice. 30 minut uběhlo a my ještě ani nevidíme zámek... hmmm. Po nějakých 40 minutách už se však dostáváme do centra, takže moje propocený triko za chvíli dostane možnost trošku uschnout.
Víte, když se člověk vydá na hrad či jinou pevnost, tak by měl počítat s tím, že půjde do kopce (logicky), ale u zámku jsem tohle přesvědčení neměl, takže když jsme šli asi 690. kilometr do kopce a pořád nebyli na místě, tak už jsem se pohrával s myšlenkou, že se prostě skutálim dolů. Po chvíli jsme ale konečně dorazili na místo a pohled na zámek i okolí mě utvrdil v tom, že to za to propocený triko stálo. Následovalo nějaký to selfíčko a podobný cool věci a šlo se na prohlídku. Koupili jsme prohlídku reprezentačních sálů, a viděli jsme spoustu zajímavých místností, obrazů, architektonických skvostů, takže nás pochopitelně nejvíc zaujal starý vysavač, který vypadal jako megaboiler skříženej s pumpou na vodu. Po prohlídce jsme se vydali do centra okusit místní kulturu, takže jsme si sedli do první hospody na pivo (Budvar). Následovala cesta zpátky na nádraží, která se vždycky nějakým záhadným způsobem zdá kratší a poté vlakem zpátky do Budějek.
Večer, když jsme se rozhodovali kam půjdeme, mi Dan pověděl o jednom baru/hospodě, která je prej docela fajn. Když jsme však vstoupili, zjistil jsem, že se jedná o pěknej pajzl. Představte si takovou tu hospodu, kde mají všude různý stoly a sem tam židle, sem tam křeslo, zrovna co se jim podařilo někde sehnat, k tomu nějaká šílená hudba a nefungující obsluha. Ale jinak docela fajn!
Zamířili jsme jinam, ale protože se večer pomalu krátil a následující den byl náročný, pomalu jsme to směřovali ke spánku.

2. den
Rána bývají krušná, ale vlak v 10 hod. jsme stihli naprosto s přehledem [I když jsme celou dobu šli takovou tou rychlochůzí, při který vypadáte jako když se vám chce hrozně srát a pospícháte na záchod], ale vlak jsme stihli... s přehledem! Bohužel i tady jsme měli menší smůlu na cestující, respektive pouze já. Dan si sednul k paní s roztomilým pejskem, já ke staršímu, tlustýmu (a opět!!) mumlajícímu si pánovi, kterej navíc děsně smrděl. Takže zatímco si Dan hezky hrál s pejsánkem, já jsem se dusil.
Za zhruba hoďku jsme dorazili do Krumlova. Při výstupu jsme narazili na místního Zilvara z chudobince, který si zrovna zpíval Nestaví, nestaví, rychlík jede do Prahy od Dědy Mládka. Každopádně cesta z nádraží do centra zde byla mnohem lepší, celou dobu krásně po chodníku a z kopce! I prohlídka zámku byla fajn, obzvlášť Maškarní sál je moc hezkej (y), stejně tak i barokní divadlo. Co nás zarazilo, byl počet asijských turistů, těch tu bylo asi miliarda. Tolik jich není ani v Sapě a holešovický tržnici dohromady. Cesta zpátky už sice byla o něco horší, tady bych to shrnul jedním citátem:

"Když jdeš jednou z kopce, musíš jít pak taky do kopce."
-Platón.

Ok, možná to nebyl Platón, ale myšlenka zůstává...
Velmi zajímavý zážitek máme z místní hospody u nádraží, kde se s námi dal do řeči jeden ze štamgastů a vyprávěl nám od zavařování hub až po film se Sydney Poitierem, kterej mu prej narozdíl od ostatních černochů* nevadí. Ale jinak to byl docela sympaťák.
Po příjezdu do Budějovic jsme se rozhodli jít po náročném dni trochu smočit do místního plaveckého bazénu, který mívá otevřeno do 21.45. Bohužel při příchodu v 19.58 jsme zjistili, že bazén ve 20.00 zavírá...tak jsme šli na pivo.

(*tady použil trošku drsnější výraz, pozn. redaktora)

3. den
8:05, my se nacházíme ve vlaku směr Plzeň. Vlak jsme opět stihli v pohodě (tentokrát už normálně). Cesta se mi moc nevybavuje, takže zřejmě nic nesmrdělo. Po příjezdu jsme se šli ubytovat na koleje, takže jsme i přes prázdniny ochutnali ten pravej studentskej život (vlastně ani moc ne, protože tam skoro nikdo o prázdninách není...).
Vyrazili jsme se koupat do místního plaveckého bazénu, který kupodivu byl zavřený, naštěstí je vedle něj i venkovní bazén, a tak jsme tuto bazénovou etýdu vyřešili jednou pro vždy. Akorát jsem nepočítal, že bude takový vedro a nevzal si sebou opalovací krém, takže večer jsem byl trošku rajčoidní, ale to je sport.
V Plzni jsme navštívili chrám sv. Bartoloměje a konkrétně jeho věž, která je nejvyšší v celé republice (to aby to bylo taky trochu edukativní), courali se na náměstí, dali pivo, chtěli jsme se jít podívat i na prohlídku prazdroje, ale místo toho jsme šli do hospody a dali pivo. Druhý den už nás čekal odjezd směr Karlštejn.
4. den
Přímý spoj z Plzně do Karlštejna není, takže jsme museli jet přes Beroun. Zde jsme se chtěli chvíli zdržet, sednout si na lavičku a trošku se pokochat náměstím, ale pokaždý když jsme se blížili k lavičce, někdo nám ji zasedl. Nevim jaká je pravděpodobnost, že když si chcete zrovna sednout na lavičku a před váma je pouze jeden člověk, tak ten člověk si tam pokaždý sedne... Takže to jsme si nenechali líbit a šli zpátky na nádraží, kde už jsme si sedli.
Po příjezdu na nádraží v Karlštejně jsme měli před sebou možná asi jednu z největších výzev, minimálně srovnatelnou s výšlapem na Hlubokou. Kolem 13 hod, slunce praží, my jdeme (ano, zase do kopce) a krize je taková, že si musíme sundat i trika, takže vypadáme jako kdybychom zabloudili z Gay pride festivalu.
Po těch asi 1000 kilometrech jsme nahoře a dozvídáme se, že Danův kamarád Martin, nás může dostat na první prohlídku zadarmo, takže neváháme a razíme (víš, co musíš znát lidi, co znaj lidi). Poté nás čeká ještě jedna prohlídka (až do samotného ráje - kaple sv. Kříže), u které je potřeba zdolat nějakých 300 schodů, ale to už pro nás není problém..že jo). Opět to však stálo za to (y)
Poté už nás čekala jen cesta zpět domů, kde jsme vyměnili pár triček (především těch propocenejch), trošku načerpali síly, prospali se a druhý den směr Liberec!

5/6/7. den
7:24 a vlak z Prahy do Liberce odjíždí. Já v něm však nejsem, protože jsem ho nestihl. Proč? Řekněme, že kdybych si psal omluvenku do žákovské knížky, tak tam napíšu "střevní potíže"... Kdo ví, třeba to bylo po těch pivech. Dana jsem tímto pochopitelně nepotěšil, ale vzal to sportovně. On totiž čekal na nádraží v Čakovicích, kde jsem ho měl tím vlakem nabrat. Co však osud ne/chtěl, v půl 5 ráno prej nějakej mladík skočil pod vlak, takže tímhle způsobil, že vlaky měli půlhodinová zpoždění. Takže zatímco já vlak nestihl o jednu minutu, ten samej vlak čekal v Čakovicích dalších třicet! Ale vše se nakonec vyřešilo a my jsme oba seděli v dalším vlaku a směřovali do Liberce.
Je zajímavé, že jsme tentokrát nenarazili na nějak zvlášť divné lidi, ale na spoustu psů. V našem okolí bylo přes vlčáka, po yorkšíra až po nějaký jezevčíky. Ale já mám psy rád, a tihle navíc tolik nesmrděli jako ten tlustej pán, takže cesta byla v pohodě.
Zatímco v Plzni jsme bydleli na koleji se společnýma záchodama/sprchama, tady jsme byli ubytovaní v **** hotelu Babylon, takže jsme zase chvíli žili jako lidi. Za ty dva dny jsme toho stihli opět neskutečný množství. Vyšlápli jsme Ještěd (resp. jeli lanovkou), ale nazpátek už jsem šel pěšky, zatímco Dan ho sjel na koloběžce. Dan si to prej docela užil, mně málem vybouchly nohy. Zašli jsme do Aquaparku, IQ parku, IQLandie, Labyrintu, do 4D (nebo kolika Dé) kina, dali šipky a pivo (tradice je tradice).
Třetí den (to už je pondělí) jsme vyrazili do Kryštofova údolí, které jsem do tý doby neznal. Kdo tam ještě nebyl, tak to musí napravit, fakt hodně hezký místo. Navštívili jsme místní orloj, viadukt, dali si skvělý žebírka v restauraci u Kryštofa, udělali pár fotek a vyrazili zpět do Prahy.

8. den
Poslední den našeho cestování jsme se rozhodli směřovat na Moravu. Nejdřív jsme dorazili do Brna. Při procházení centra nás zarazil velký počet směnáren, opravdu co krok to směnárna. Až jsme trošku znejistili, jestli si náhodu nemáme vyměnit naše koruny české na dolary brněnské [vtípek] chňo chňo chňo.
Viděli jsme místní orloj, který spíš připomíná obří vibrátor, ale kuličku jsme z něj padat neviděli, protože zde odbijí dvanáctá v jedenáct hodin.
!ZAJÍMAVOST!
Je to prej z důvodu, že když bylo v minulosti Brno dobýváno, útočící švédové se prej dohodli, že jestli Brno nedobudou do poledne, tak toho nechají. Brňáci tedy velice prozíravě posunuli odbíjení dvanácté o hodinu a záchránili tak město (y)
Při focení u Brněnské žirafy si nás všimlo trio starších, velice žoviálních dam, které se s náma chtělo vyfotit a pořád opakovalo jak má Dan krásný zuby a jak bychom na sebe všichni měli být hodní a milí...
Při cestě do Olomóce přišla menší komplikace, to když nám průvodčí říká, že naše jízdenky už neplatí (platili do pondělí, ale ono bylo už úterý), takže jsme si museli koupit další (za 150,-). To nás ale neodradilo a my dorazili do Olmiku.
Samozřejmě jsme neopomenuli UNESCO sloup Nejsvětější trojice, kterej je velkej jako kráva a nachází se na náměstí, takže opomenout ani nejde. Koukli jsme na orloj, prošli chrám sv. Michala a kostel sv. Mořice. Skočili na drink (néé na pivo) a vyrazili zpátky domů.
Kroupič chtěl jet hrozně pendolinem, tak jsme tak učinili, a přitom doufali, že si paní průvodčí nevšimne našich prošlých jízdenek. Nakonec se to podařilo, dopláceli jsme jen 50 kvůli místenkám, ale jinak se celkem poslední den vyplatil. Ujet nějakých 600 km za 200,- s Českýma dráhama? To i hodit prsten do Mordoru je snazší.

Takže celkově se tento sedmi/osmidenní trip podařil, sice jsem nachodil víc kilometrů, než kdybych ležel někde v Tunisku na pláži, na druhou stranu pořád žiju, a to se taky počítá!

Na závěr bych ještě zveřejnil takové menší statistické okénko pro zajímavost -
Počet najetých km vlakem - 1410 (přesně spočítáno)
Počet nachozených km - 180 tisíc (tady je to můj odhad)
Počet koupených suvenýrů - já nula, ale Kroupič jich má asi 150
Počet vypitých piv - tolik piv jsem neměl za celej svůj život...


Pokud jste dočetli až sem, tak vážně nemáte co na práci....

SHRNUTÍ

14. prosince 2016 v 11:53 | DK |  Train Trip CZ 2016

Místa, která jsme navštívili:

  • Hluboká nad Vltavou,
  • České Budějovice
  • Český Krumlov
  • Plzeň
  • Beroun
  • Karlštejn
  • Liberec
  • Kryštofovo Údolí
  • Brno
  • Olomouc
Celkové výdaje se pohybovaly okolo 6 700,- Kč, z čehož největším výdajem bylo spaní v Libereckém Babylonu, za 2500,- Kč a poté vstupy na památky vždy kolem cca 100 - 200 Kč.


Celkový počet kilometrů najetých vlaky byl 1410 km se zastávkou v deseti krásných místech naší zemičky. Tato vzdálenost je podobná, jako kdybyste jeli autem z Prahy do Oxfordu.

23. SRPNA – úterý (den, kdy již nemáme jízdenku platnou)

14. prosince 2016 v 11:51 | DK |  Train Trip CZ 2016
Vyjíždíme směrem Brno. Průvodčí Hitman nás kontroluje, avšak si nevšímá prošlého data a tak cestujeme zadarmiko do Brna.
Tam poznáváme místní krásy jako je socha Odvaha, černý "Orloj" alias dildo na náměstí či kostel sv. Jakuba s přilehlou kostnicí kde je 50 000 lidí v podobě kostí. U sochy koně jsme odchyceny moravskými babkami cestovatelkami, a tak se musíme z povinnosti, a slušnosti s nimi vyfotit na památku jinak by nám asi nedaly pokoj. Stejně tak jsme tedy se i na oplátku vyfotili my s nimi. Kostelem nás provádí teplý dědula podobný Patákovi nemluvě o tom, že ještě šišlá jak nevím co. Po prohlídce hlavního centra jdeme na vlak, kterým se máme dostat do Olomouce. Je ještě dobré zmínit fakt, že obsluha ve Výtopně (Starobrno) byla značně zpomalená, a tak jsme na jedno pivko čekali dobrých 15 minut a 35 sekund. Stejně tak jako je v Brně jako v jediném městě v ČR zpoplatněn hajzl v obchodním centru za 5,- Kč a tak abychom alespoň hajzlbábu nakrkli, bereme si od ní na to účtenku.

Ve vlaku má Kroupič slabší chvilku, a tak to naférovku zalomil. Průvodčí kontroluje jízdenky. Johnasovu jízdenku zkontroluje, vrátí a vše v pohodě. Mě, protože jsem asi vypadal moc podezřele kontroluje detailněji, a tak objevuje její prošlou platnost a chce po nás zaplatit jízdenku 150,-Kč.


V Olomouci již nemáme moc času a tak navštěvujeme hlavní dominanty. Sloup nejsvatější trojice, kostel sv. Michaela, kostel sv. Mořice, kostel Neposkvrněného početí Panny Marie (na Bělidlech) kde se zrovna koná mše.

Při cestě ke chrámu sv. Václava bloudíme, 3x chrám obejdeme, a nakonec se k němu ani nedostaneme. Celý Olomoucký trip završujeme v baru, kde je vše krásné, ale obsluha pomalá, že by i šnek vyhrál závod.
Cestou domů dáváme pizzu na nádraží, Kroupič má škytavkový záchvat a tak musí kupovat vodu.


V pendolinu odpoutáváme pozornost průvodčí, která též přehlíží prošlou jízdenku a tak nás cesta nic nestojí kromě povinné místenky za 50 Kč. Za celý den se nám tak podařilo ujet cca 610 km. za pouhých 200Kč. No a to se vyplatí.



22. SRPNA – pondělí (poslední den, do kdy máme ofiko jízdenku)

14. prosince 2016 v 11:48 | DK |  Train Trip CZ 2016
Po snídani, která se oproti neděli malinko zmenšila si balíme a vyrážíme směrem Kryštofovo Údolí. Vyrážíme bez batohů, které máme v ,,lagárně,, což je slangový výraz pro luggage room tedy místnost pro zavazadla, ovšem recepční je lehce vyveden z míry, tak se uchylujeme k názvu místnost pro bagáž. Do Kryštofáku nám to jede hned, takže na nádraží ani dlouho nemusíme čekat. Po vystoupení jdeme výjimečně z kopečku kde je Kroupič fascinován malinkou jabloní na které roste pouze jedno jediné jablíčko.


Sama vesnička je krásná. Kdo nebyl, nemá cenu popisovat, a ať se raději podívá na google obrázky. Navštěvujeme dům řemesel, kde si Kroupič kupuje dárky pro strýce k 64 narozkám a mámě ježka, a vydáváme se na naši pivní tradici. Paní servírka nám doporučuje 500 g žebra za 140 Kč tak neváháme a bereme jedny na půl. Chálka to je prostě luxusní, až se nám dělají boule za ušima. Pivko Svijánky téže nemá chybu, a tak necháváme dýško z 222,-Kč na 340,-Kč. Asi to tam nikdo z místních nikdy neviděl, a tak byla v šoku jak paní servírka, tak i pak kuchař, a vsadím se, že z tohoto tipu mají radost ještě dnes a vyprávějí o tom svým pravnoučatům.

Po obědě jdeme směrem na velký viadukt, kde se pořizuje pár fotek a videí s projíždějícími mašinami. Cesta zpět je v klidném duchu a tak děláme konečné fotky na Kryštofáckém mostě. Domů jedeme vlakem, který je sice moderní, a má i zásuvky což je nám k prdu když nemáme nabíječky, ale jaksi těžce překlimatizován, takže se vnitřní teplota pohybovala na přibližných 15°C oproti venkovním 27°C.


Bereme si batohy na hotelu a upalujeme směrem nádraží, odkud nám to jede přes Turnov zpět do Prahy. Cestou do Turnova má Daniel nemilé setkání s hovnem na záchodovém prkénku a tak to hold drží až domů do Prahy. Druhý vlak je již o poznání lepší, co se spolupasažérů týká, ovšem jeden cestující nám dal jasně najevo pachovým efektem, kam měl zrovna namířeno. Kroupič vystupuje přes Čakovice a Johny jede zase přes Hlavák.

21. SRPNA – neděle

14. prosince 2016 v 11:47 | DK |  Train Trip CZ 2016
Ráno po snídani, která je vážně bohatá se odebíráme směrem iQLandia a iQPark. Po projití celého objektu a vyzkoušení většiny atrakcí jdeme na LaserShow a procházku do centra města, kde to je všechno mrtvý a kde nás zastihuje deštíček. Jdeme tak zpátky na pokoj č. 834, od kterého nám jednou fungují a podruhé nefungují karty. Jíme večeři, kterou jsme si koupili po cestě v Tescu, a Johny se jde ještě ponořit do zdejšího bazénu. V telce dávají MasterCheff a po něm oba usínáme vysílení z celého dne plného poznání nových věcí.

20. SRPEN – sobota

14. prosince 2016 v 11:46 | DK |  Train Trip CZ 2016
Odjíždět máme v 7:24 z Hlavního nádraží rychlíkem do Trunova a pak do Liberce. Samozřejmě nám nedochází, že je sobota, vše jede na hovno, a tak Johny nestíhá o minutu vlak, který tak odjíždí a přesto má zpoždění a čeká 30 minut v Čakovicích kvůli nějakému skokanovi do kolejí ve 4:30 ráno.


Nakonec se střetáváme na hlaváku, kde náš spoj mešká, tak jedeme osobákem do Čakovic kde přesedáme na rychlík a sedíme vedle dvou cikánů, kteří jsou dle Johna v pohodě ale dle mě byli na pěst. Pijeme něco jahodového s dvěma blondýnami, co jedou na Finlandia Mácháč fest. V Turnově čeká cca hodinku na nádraží, kde sledujeme místní alkoholiky vypadající jako štamgasti z Hospody.
Vlakem do Liberce se dostáváme v pohodě a check-in probíhá v pohodě. Protože bylo pěkné počasí, vyrazili jsme na Ještěd. Původní nápad zdolání kopce pěšky se změnil v jízdu lanovkou, a při cestě dolů jsme se rozdělili. Johny to vzal po svých dolů rovnou z kopce, přičemž Kroupič bral kolobrndy, a razil směrem dolů 70ti kilometrovou rychlstí. Nemluvě o zácpě při automobilových závodech.

Odpoledne jsme dali koupání v aquaparku, a poté vyrazili směrem centrum. Tam chvíli pozorovali mistrovství ve footbaaal streetu a na pivko jsme šli do Pandy, odkud z terasy při BeTonu a CubaLibre jsme sledovali giga ohňostroj. Dle místních dokonce větší jak ten novoroční :D Večer pak jdeme ještě pokecat s místní učitelkou která je na večeři se svou kamarádkou do Potrefené husy, kde si dáváme Staropramen, abychom dodrželi naší pivní cestovatelskou tradici.

19. SRPEN – pátek

14. prosince 2016 v 11:45 | DK |  Train Trip CZ 2016
Po upozornění kolej-dědkem vyklízíme pokoj na desátou, a vyrážíme na nádraží, kde nás čeká cesta na Karlštejn. Cestou ještě kupujeme v obchodě jídlo a potkáváme bábinu, která nám vysvětluje, že máme kupovat sušené datle, protože jsou velice zdravé a pan doktor to v televizi včera povídal, takže tak. Stejně tak se u kasy dozvídáme, že sušenky Lotusky, které si Kroupič kupuje k snídani, byli minulý týden za 19,90,-Kč a že to je docela veliký rozdíl.


Ve vlaku je pohoda, kupodivu žádný podivín či malý uřvaný harant. Během cesty se zdržujeme v Berouně, kde se jdeme projít na náměstí, a veškeré lavičky jsou nám před našima očima zasedávány. Zde měníme pravidlo, a tak si místo pivka dáváme dvě točené zmrzliny, jelikož teploty na slunci začaly atakovat 30°C. Johnas zapomíná brýle na lavičce na nádraží a jen tak tak je bere sebou do vlaku ve kterém jsme už dávno seděli :D


Na Kárlu si necháváme věci na nádraží a vyrážíme bez triček směr hrad. Tam nás průvodce Martin Pelán pouští zadarmiko na první okruh, po kterém vzápětí jdeme na druhý okruh, s teplým průvodcem Dobym. (Michal Dobeš) Cestou z hradu natáčíme kočku a dáváme si v hospůdce luxusní cibulačku a pivka (Kozel) k naší tradici. Cestujeme do Prahy s Pelošem a kecáme. Kroupič se snaží pak doma zachránit řízky které lehce smrdí po zapomenutí 4 dnů v lednici, ale nakonec rezignuje, a vše hází do koše se slovy SERU NA TO !!!



18. SRPEN - Čtvrtek

14. prosince 2016 v 11:42 | DK |  Train Trip CZ 2016
Ráno vyrážíme na vlak směřující do Plzně a zabíráme si kupéčko ve kterém celou dobu cestujeme sami. Po příjezdu do Plzně se chceme jít ubytovat. Kroupič nás vede a také to tak dopadá. Ocitáme se na krásném Plzeňském parku, ale bohužel úplně někde v prdeli. Po zeptání se dostáváme na zastávku a spoji se přesouváme ke kolejím.

Po ubytování bereme věci a jdeme do bazénu na Slovany. Bazén je celý v rekonstrukci a tak nám nezbývá nic jiného, než se spokojit s venkovním koupalištěm. Tam jsme napomenuti plavčicí kvůli pořizování fotek a tak se pokusíme nafotit jen něco pod vodou. Z fotek z vody toho moc není a tak se raději věnujeme plavání. Zjišťujeme, že 50 m. kraulem dáváme za 36:37 a 34:19 sec. Stejnou vzdálenost pak zkoušíme i prsy a zde Kroupič odpadá v půlce a Džonas to má za 1:03:17 minut.
Vracíme se směrem na pokoj, dáváme relax, a rozhodujeme se, zdali dáme Pivovar, nebo raději centrum a město. To také vyhrává a tak se vydáváme do největší synagogy v ČR. Tam dostáváme jarmulky a můžeme si kostel prohlédnout. Další kroky směřují nahoru na plzeňskou věž, která je u kostelu na jejich náměstí. Dáváme pivka (Gambrinus a Plzeň) ve stáncích na náměstí a vyrážíme domů. Véču si dáváme v číně (nudle) a podruhé vidíme krásku ve vojenských legínách nyní však s nějakým frajerem, který jí dělá garde, takže už se tak moc neusmívala jako v tramvaji.
Při cestě na pokoj se tramvaj rozbíjí, a tak pokračujeme pěšky. Jsou to závody, chvíli vedeme my, chvíli tramvaj, která nakonec vítězí.

Na pokoji dopíjíme vodku s džusem a vyrážíme na šipky do hospody Baarovka. Tam jsou ovšem šipky rozbité a tak po jednom pivku (Gambrinus) a jedné Kofole odcházíme se svěšenými hlavami spát.

17. SRPNA – středa

14. prosince 2016 v 11:36 | DK |  Train Trip CZ 2016
Ráno si dáváme pěkně leháro a s klidnou hlavou vycházíme směrem vlak do Českého Krumlova. Máme co dělat abychom vlak dostihli, protože naše ranní sraní asi bylo delší nebo nevím. :D Po nástupu se za námi zavírají dveře a my vybíráme místo již za jízdy vlaku.
Usedáme k pánovi, který smrdí. Smrdí tak, že se to jen s těží vydržet ale lenost je silnější jak smrad a tak vyčkáváme s doufáním, že brzy vystoupí. Jedinou útěchou nám je paní s vestíkem, který miluje koukání z okna a tak na naší cestě je alespoň tento chlupatý kamarád radostným zpestřením. Po výstupu v Krumlově se shledáváme s žijící kopií Zilvara z Chudobince vykřikující hit Z Opavy, z Opavy, rychlík jede do Prahy…


Cestou na zámek zjišťujeme, že ani dnes se kopcům nevyhneme. Kupujeme si základní první okruh + návštěvu barokního divadla, které je ojedinělé svého druhu v celé Evropě. Během volného času se chceme dostat nahoru na věž, ovšem fronta jak na banány nám značně mění naše rozhodnutí a tak se jdeme projít do centra města. Cestou potkáváme živého Švejka, a miliardu asijských turistů. Po prohlídce se jde pro Trdelník a vyráží se směrem k divadelní prohlídce. Píše se dopis babičce a oddechuje po namáhavém kopci na hrad. Po prohlídce divadelních prostor vyrážíme směrem nádraží, kde si dáváme dvě pivka, z čehož se stává rituál (Kozel). Přisedá si k nám chlapík, co nesnáší negry a sbírá v lese houby ryšce (ryzce) a pak je zavařuje, což je vlastně nejlepší věc na světě. U dalšího stolu posedávají tzv. bílý cikáni, holky, kterým nebylo ani 20 let, mají v kočárku fakany, kteří řvou, klopí do sebe jedno pivko za druhým a pálí jednu cigaretu za druhou. Vážně žůžo labůžo.

Po blbém polknutí se hold člověku změní hlas, čehož dobrý kamarád hned umí využít a tak se rodí nová hláška našeho výletování. :D
Cestou domů, se díky řevu děcek přesouváme do mezipatra panťáku, kde sedíme s nevrlým dědou, kterého doslova vytáčí a sere, pokud někdo nezavře za sebou dveře ze záchodu.
Večeři řešíme pizzou se špenátem a vejcem a kebabem od Turků v okýnku. Večer chceme jít plavat do bazénu, avšak při příchodu ve 20:05 zjišťujeme, že se bazén uzavírá ve 20:00 takže se smutně obracíme, jdeme si zaházet šipky. Z terče se šipky nedají ani pořádně vytáhnout a tak pokračuje dále. Při našich rozhovorech se dozvídáme, že Daniel už nechce pivo a John nechce kolu s rumem, avšak po příchodu do hospůdky na náměstí si Dan objednává malé pivko (Budvar), a nebýt toho, že si John vykoukal domácí, bio jablečnou limonádu z jablek ze Smaragdové zahrady, dal by si Cuba Libre. :D

Večer končíme koupí vodky a jahoda džusu v Tesku Expres a popíjením u Olympijkých her v TV.

16. SRPNA – úterý (den od kdy nám platí jízdenka)

14. prosince 2016 v 11:34 | DK |  Train Trip CZ 2016
Den první jest ve znamení seznámení se s provozem na ČD. Sedáme si do kupé k postarší paní a velice podivnému chlapíkovi, který celou dobu poslouchá cosi do uší, mumlá si pro sebe a vypadá, jako kdyby měl pod bundou bombu a byl členem islámského státu. Nemluvě o tom, že slovo parfém pro něj pravděpodobně nebylo zrovna známé. Tím chci říct, že prostě divně smrděl. Bábinka se s námi asi chtěla zapojit do diskuze, a tak při našem rozhovoru o tom, jak každý senior má své záliby, někteří krmí holuby, jiní zase stále zalívají kytičky, bábina zahlásila, když zrovna Honza popíjel svou vodu, že je někdo zalévá květny, jiný zase zalévá sám sebe, a tak se pro první den stává hláškou hláška "Jdu se zalít"


Po příjezdu do Českých Budějek směřujeme na domeček Johnase ségry, zabydlujeme se, dáváme malou sváču v podobě řízků od babičky a pomalu vyrážíme směr zámek Hluboká nad Vltavou.

Vlak do Hluboké je nový a moderní s wifi a průvodčím, který nám povídá, že z nádraží trvá cesta na zámek 24 minut, ovšem když tam šel za tchýní, cesta mu trvala kolem půl hodinky. Naše cesta netrvala ani 24 ani 30 minut nýbrž 45 minut. A délka trasy byla 3,8km.

Pobyt na sluníčku způsobil lehké červánky ve tváři některých z účastníků výletu. Na zámek jsme tedy dorazili, prošli si první okruh s okouzlující průvodkyní Verčou Růžičkovou, a následně se vydali směrem železniční zastávce Hl. n. Vltavou. Po cestě jsme se ještě stavili na doplnění vitaminu B do těla a tak jsme do sebe loupli každý jednoho pravého Budvara. Večer ukazuji Honzovi svůj oblíbený bar Singer (Budvar), ze kterého je lehce rozčarován, a tak se uchylujeme do baru Modré Dveře, kde si dáváme Plzničky a Mastera 16° tmavé pivko. K večeři máme hamburger z Hladového Vokna a zbytkové řízky od babičky.


10. SRPNA2016 – středa

14. prosince 2016 v 11:32 | DK |  Train Trip CZ 2016
10. SRPNA 2016 - středa

Po našem srazu na Hlaváku, kam si jdeme koupit naší studentskou Jízdenku na léto, se odebíráme směrem na pivko do Výtopny doladit poslední detaily před odjezdem na náš velkolepý trip po českých městečkách. Po pivku se rozcházíme. Daniel na masáže Johny někam do neznáma.



Kolik to tedy stojí?

12. prosince 2016 v 13:15 | DK |  Finanční stránka €RA$MU
Již od první chvíle, o které jsem přemýšlel, byla finanční stránka Erasmu.
Vyplatí se to vůbec? Má to cenu? Stojí to za to?

Často si klade hodně lidí otázku na naší škole protože jsme na soukromé, proč musíme platit školné, když vlastně ani na naší alma mater nestudujeme, a zdali to není zybtečné.

Na to ať si odpoví každý sám. Jedno ale je jisté. I přesto, že dostanete určitý grant na Erasmácký pobyt, bude člověk muset sáhnout do své vlastí kapsy.

Níže bych tak chtěl asi pokračovat veškerými nezbytně nurnými výdaji, které souvisejí v výjezdem do Portu.

Výdaje nezbytně nutné
  • školné na LS 25 000,- Kč
  • letenky Pha - Lis s TapPortugal 2 312,- Kč
  • pojištění od Union 2 437,- Kč
Výdaje, které byly pořízeny díky Erasmu

Zatím dohromady 39 299,- Kč ( bez školného 14 299,- Kč)


Pokračování dobrodružství

12. prosince 2016 v 12:26 | DK |  PředODJEZDové období
Nic nebylo plánované. Vše byly spontální rozhodnutí během několika hodin a ani časobá posloplnost nebyla moc domyšlená. Tím chci říct, že se přihlásit v posledním ročníku magisterského studia na Erasmus není zrovna nejvhodnější nápad. Nemluvě o tom, když vaši rodiče přesně vědí, jak budete mít naplánovaný život :D První státnice, zkouškové, diplomka, druhé státnice, inžernýrský titul.

Jenže člověk časem pochopí, že již neni v letech aby za něj rozhodovali druzí a tak si postaví hlavu a prostě řekne že vypadne.

Věděl jsme že mě budou čekat státnice z ekonomie což bývá největším strašákem na naší škole, ale nepodcenění přípravy zapříčinilo to, že jsme se se strašákem úpěšně popasoval, a největší zlo v podobě mikra makra a meku mohl tak hodit za hlavu.

Dva dny na to jsem odbržel mejl, že pokdu se chci zůčastnit zahraničního pobytu v Portugalsku, mám se dostavit na katedru CJ. No kdo by si to myslel že se vše takto krásně načasuje?

Jak to přišlo tak to přišlo

12. prosince 2016 v 1:04 | DK |  PředODJEZDové období
Jak to všechno začalo ?

Začalo to jako každý odvážný nápad a to tak, že jsem se ze dne na den rozhodnul s kamarády vyrazit na filmový festlival Tourfilm do Karlových Varů. Po několika přednáškách o cestování jsem se rozhodnul, že se prostě bude muset něco změnit.

Dloho jsem již o této variantě uvažoval, a tak byl nyní ten spárvný čas si konečně uvědomit co člověk chce.

Pár dnů na to přišel do školní schránky mejl o výběrku na Erasmus a já věděl že to je přesně to jsem měl na mysli.

Původně jsme chtěl vyrazit do Slovinska, ale shodou okolností se to všechno vyvrbilo tak, že nakonec ztoho vyšlo portugalské Peniche. Poloostrov na západadě Portugalska, přibližně 85 kilometrů nad Lisabonem.

Tak proč ne?